Výborný RunTour a další medaile

Plzeňský půlmaraton

Dlouho jsem váhal, jestli se zúčastnit. Odrazovala mě trať skládající se ze tří okruhů a nevyzpytatelné počasí. Po docela úspěšné noční desítce v Praze, jsem se ale rozhodl pro překonání ne příliš rychlého ½ maratonského času z letošního dubna. 8.10. se moje obavy naplnily jen z poloviny a to tak, že před závodem prosvítalo slunce, ale naopak během něj začalo pršet. Trať rozdělená na 3 okruhy dlouhé 7km byla zajímavější, než jsem předpokládal. Člověk pak ví, co ho kde čeká a může podle toho během závodu upravit plán. To ovšem nebyl tak úplně můj případ. Závod jsem chtěl zaběhnout pod 90 minut s tím, že minimálně polovinu poběžím konstantním tempem na tento čas a pak zkusím přidat. Ovšem vyhecován davem, jsem několik prvních kilometrů běžel tempem na čas lehce přes 80 minut. Protože TF byla relativně nízká, pokračoval jsem tak celý první okruh. Ve druhém se zhoršilo počasí a začalo pršet. Tempo jsem sice nuceně zpomalil, ale překonávání větru a deště na otevřené silnici k ZOOlogické zahradě, mě stálo stejně sil. Podle zkušenosti z jarního ½ maratonu, jsem se obával kritického 17. km ve třetím okruhu. Na otočce u ZOO mi opět došlo a doplatil jsem na příliš rychlý začátek. Následující 2 km velmi pomalého běhu byly provázeny nevolností, nedostatkem kyslíku a bolestí. I přes takovou krizi se mi podařilo doběhnout v čase 1:27:15. S výsledkem jsem spokojený více než se samotným průběhem. Tentokrát už se z toho musím poučit pro příště. Úroveň závoduvelmi kazila mizerná organizace. Chaos na startu, nedostatek občerstvovaček a použité kelímky na vodu sesbírané ze země jsou do nebe volající.

Krátce po ½ maratonu jsem si při tréninku na Krkavci zranil nohu. Při seběhu směrem na Ledce mi sjela noha po kořenu. Hlasité zapraskání a natržené vazy v kotníku pro mě znamenají delší pauzu. 

Bystrouš

Run Tour

V sobotu 5. 11. 2011 se v Plzni uskutečnil 1. ročník seriálu běžeckých závodů RunTour. Na startu závodu se sešlo téměř 300 běžců z celé republiky, mezi nimiž byla i olympijská vítězka Kateřina Neumannová. Náš klub jsem zde reprezentovala pouze já (jelikož Bystrouš běhá stále jen o berlích :-)) a za Litický biatlonový klub Jirka Kanta. Počasí běžcům celkem přálo, bylo sice chladno a zataženo, ale sucho. Pořadatelé avizovali, že trať bude pomalá s velkým počtem zatáček a navíc zpestřená během do schodů. To se ale při pohledu na výsledné časy nepotvrdilo. V závodě se mi zadařilo. Desetikilometrovou trať, která se skládala ze dvou okruhů téměř centrem města, jsem zaběhla v čase 38:02 min a v kategorii žen obsadila druhé místo (celkové 14. místo). Jirka doběhl na celkovém 47. místě.

Atmosféra závodu byla příjemná, jen by se příště mohlo zúčastnit více běžců. Pražská Dukla zde připravila doprovodný program v podobě střelby z laserové pistole. Proběhla i autogramiáda některých plzeňských hokejistů a mistra světa v hodu diskem - Imricha Bugára.

3x Hradišťskou strání

V neděli 6. 11. se v Plzni konal 28. ročník tradičního běhu 3 x Hradišťskou strání. Startovní pole činilo 119 běžců, z toho 3 závodníci našeho klubu. Díky tomu, že několik dní před startem nepršelo, byla trať nezvykle suchá a i do stráně se dalo vyběhnout. Na trati dlouhé 2 500 metrů jsem byla s časem 9:07 nejrychlejší závodnící. Zlatou medaili si odvezla časem 11:13 i Markéta Štruncová v kategorii holky 11-14 let. Na bednu se probojoval i Matyáš Lang, který stejnou trať zvládl v čase 10:13 a doběhl v kategorii kluků na 3. místě.

Velká Kunratická

Druhou listopadovou neděli se v Praze v Kunratickém lese sešlo více než 5000 žen, mužů a dětí na 78. ročník Velké kunratické. Ve startovní listině se sice objevili i dva naši závodníci, ale Bystrouš kvůli zranění mohl jen sledovat závod z pod kopce. Až na velký mráz se pořadatelům počasí vyvedlo. Nejprve v ranních hodinách proběhl závod dorostenců a žen na krátké trati – 1500 metrů s jedním kopcem a dvěma brody. Tuhle „rozcvičku“ jsem zaběhla v čase 5:05,5  a obsadila 4. místo ve své kategorii, celkově 6. místo. Poté se rozběhl závod mužů a žen na Hrádek. Během 3000 metrů na běžce čekalo 4 x překonání potoka a tři kopce. Hned po startu se závodníci vrhali poprvé do ledového potoka, ze kterého následovalo první stoupání. Na vrcholu se trať stáčela zpět a sbíhalo se opět k potoku. Za potokem se tyčil obrovský kopec, kde i ti nejzdatnější přecházeli do chůze a nebýt nataženého lana na přitahování, asi by se běžci k Hrádku ani nedostali. Ani nahoře si ale závodníci neodpočinuli. Podobně jako trať stoupala nahoru v zápětí klesala dolu a (alespoň mě v silničních botách) to parádně klouzalo. Následoval opět brod potokem, kousek po asfaltu a poslední výběh, opět s lany. Poslední kilometr závodu už byl pohodový, rovinka a mírný seběh do cíle. Všem doporučuji někdy si tuto trať vyzkoušet, je to zážitek a navíc vám pak každá trať přijde jednoduchá :-). Ani na této trati se mi nevedlo špatně. S časem 14:37 jsem obsadila v kategorii žen opět bramborové 4. místo.

Pavla