Proč loga Salomon a Suunto?

Zručský zpravodaj Zima 2013

Přestože není úplně zvykem se zde prezentovat jako jednotlivec, chtěl bych odděleně informovat o svých dalších sportovních aktivitách a nezabírat tak prostor ostatním informacím v článku klubu biatlonu Elán Zruč. V klubu je samozřejmě původ mého zájmu o sport a především bývalý předseda Josef Fabišík se vryl do paměti  a zanechal ve většině z nás stopu své urputnosti a téměř nezdolné energie. Proto se nyní Elánu věnuji i organizačně a trenérsky. Sportu jsem propadl a díky větší míře volného času při studiu na VŠ jsem se rozhodl využít co možná nejvíce nabízených možnosti a rád bych se o to podělil.

Díky velké podpoře rodičů jsem letos prožil velmi nabitou biatlonovou a běžeckou sezónu. Za závody jsem kromě tisíců kilometrů v ČR cestoval do Německa, Polska a Estonska. Absolvoval jsem vysokohorskou přípravu v Rakouském Ramsau pod Dachsteinem a další mě ještě čeká v Italském Livignu. Závodem č. 1 pro mě letos byl závod smíšených štafet na letním biatlonovém Mistrovství Evropy v Estonsku. Medaile byla na dosah ruky, ale přestože jsem zaběhl druhý nejlepší čas z celého startovního pole, musel jsem se s  ní rozloučit. Od té doby jsem začal více preferovat samotné běhání a rozhodl se zkusit něco nového. Nejprve ale bylo třeba splnit domácí šampionát v LB. Splnit pro mne znamenalo vyhrát. Znovu, konečně po 12 letech! Jel jsem do Nového Města s tím, že druhé místo by byla prohra a povedlo se! Dvě zlaté medaile byly hřejivou tečkou za seriálem biatlonových závodů.

Hned následující víkend po MČR jsem v pátek v noci 28. září jel do Ústí nad Labem, abych mohl nad ránem vystartovat na Ústeckém Univerzitním Ultramaratonu. Za Ultramaraton se považuje vše delší než 42,195 km a jako většina disciplín má své zvláštní příznivce. I když se začíná stávat téměř masovou záležitostí, na některých menších akcích potkáte velice zajímavé lidi, kteří často nehledají jen časový výsledek na konci závodu. Na první pokus jsem si zvolil 50 km dlouhou trať s tím, že jdu na zkušenou, ale chci zkusit i závodit. Startovali jsme ve 4 hodiny ráno do mlhy a teploty 5° C. Větší část trati jsme tak běželi potmě s čelovkou v lesním terénu a blátě. Od 13. km jsem se oddělil a do cíle dorazil první s náskokem přes 40 minut v čase 4:02. Přes bolest, jež je jejich nedílnou součástí, jsou takové závody nesmírným zážitkem a pro tělo a především hlavu velkou zkouškou.

O dva týdny později, 12. října jsem vyrazil na Šumavu na další Ultra závod „Šutr54“. Jedná se už o „známější“ akci, ale tentokrát v nové lokalitě. Změna přinesla i prodloužení tratí z 54 km na celkem 61. Šutr byl pro mne jasný cíl podzimu, s tím že se ho chci zúčastnit bez ohledu na výsledek. Dal jsem Šumavě přednost před místním závodem, kde bych si přišel i na finanční odměnu. Pro tu se ale na Šutr nejezdí, odvezete si jen zážitky ze společného běhu, radost z překonání sebe sama, a medailisté symbolickou trofej. Celá akce je ale regulérním závodem s čipovým měřením časů a jarní Šutr je zároveň kvalifikací pro Mistrovství světa v Trail Runningu. Nová nevyzkoušená trať v okolí Zadova a Churáňova byla nečekaně drsná a mnoho lidí v závodě na 61 km (3 okruhy) vzdalo. Pro představu Vás,  kdo znáte  např. Malochovu turistickou stezku podél Berounky – na Zadově se neběželo po vrstevnici, ale místy po svážnici nahoru i dolů. Do karet mi nahrálo, že po dvou kolech, kdy jsem, sice zatím druhý, ale přesto přemýšlel o ukončení závodu pro obrovskou únavu a silnou bolest po příliš rychlém prvním okruhu, vzdali i závodníci na 1. a 3. místě. Díky tomu jsem se rozhodl zkusit dokončit a udržet náskok na vedoucím místě, ale popravdě bych se spokojil s čímkoliv, co by znamenalo doběhnout a hlavně přežít. Pro mě jako začátečníka v  těchto disciplínách byl závod opravdu doprovázen bolestí, krví z puchýřů a místy i slzami, které byly  ale víc než dostatečně vykoupeny obrovskou radostí a euforií, když jsem vyhrál v čase 5:53, a to především sám nad sebou.

Ultra závody tedy nejsou „jen“ sprintem od výstřelu do cíle jako krátké závody. Výsledek ovlivňuje nejen taktika, vhodná strava, počasí ale samozřejmě i dlouhodobá kondice a zkušenosti a mnohdy také náhoda.

To vše bych si samozřejmě nemohl dovolit bez podpory a pochopení rodičů a zázemí klubu. Absolvoval jsem letos už 40 závodů a zde vybral ty klíčové. Dalších akcí jsem se zúčastnil jako rozhodčí, trenér nebo servisák, našel jsem tak ve sportu a nadšených lidech okolo silné zalíbení. Vidím v tom velký smysl, chtěl bych využít nabízených možností naplno a nepromarnit čas. Postavit na letošku i další sezónu a snad díky úspěchům přilákat další příznivce.

Moje aktivita a dosažené výsledky podnítila zájem sportovních firem Salomon a Suunto a na příští rok jsem tak získal materiálovou podporu v podobě běžeckého oblečení a obuvi. Jsem nadšený z toho, že někoho zajímá moje činnost a mohu být součástí takového týmu.

Scan článku najde v sekci O Nás - Vyšlo v tisku.

Tomáš Bystřický, 29.10.2013