2. IBU Cup a ME 2012 Osrblí

5.8.  Proteklo to mezi prsty..

Dá se říct, že doslova. Nervózníma rukama jsme to zazdili. Po předloňské zkušenosti ze štafety se mi v sobotu večer moc dobře nespalo, ráno solidně nervózní stav. O málo líp je na tom Petr, ten už těch štafet běžel víc. Jenže letos je to zase trochu jiné. Když nepočítáme Rusko na prvním místě a nejspíš Ukrajinu na druhém, tak o zbývající medaili bude určitě usilovat slovenská štafeta, složená převážně z A repre týmu, pak Němci a naše čtyřka. Na nástřelu měl Luboš těžkej úkol, a to zvednout naši morálku. Přestože nám do řeči vůbec nebylo, povedlo se mu nás nějak naladit.

Tudíž věříme, že nástřel je perfektní a už se to pomalu chystá. Když se před startem rozcvičujeme, připadá mi to zbytečný, protože se mi zdá, že mám tepovku tak 170 a mohl bych startovat na 100 m sprint. Pavla po startu nenechává nic náhodě a bere za to hned v prvním kole a na střelnici

 už má solidní náskok. Bohužel se potvrdilo, že tenhle víkend jí střelecky příliš nesedl a po dvou trestných ve stoje předává až na 5. místě. Lea na druhém úseku 

jako jediná z nás nemusí na trestná kola a slušně stáhla náskok Němců, předává mi štafetu na 5. místě. Těsně před předávkou nevím co si mám myslet. Ještě před chvíli jsem měl strach z boje o medaili a z toho, abych  to holkám nezkazil. Teď dostávám možnost bojovat o medaili, ale z druhé strany než jsem čekal. Asi díky tomu jsem vystartoval o něco klidnější. Ve třetím úseku, pár metrů přede mnou, startoval nejlepší z Němců. Věděl jsem ale, že v předchozích závodech rupnul na střelnici a tak si nechávám malou mezeru a rozumný tempo, jak radil Luboš. Jak jsem doufal, tak se stalo a Herr jde na dvě trestná kola, zatímco mě se povedlo 5 na 5. Nechávám ho parník za sebou a dotahuju Slováky, kteří se postupně propadají z prvního místa. Jak sem ale první půlku šel krásně, tak na stojce sem vyhořel taky. Nabíjím vedle Matiaška ve chvíli, kdy je bezradný po 4 chybách a snaží se měnit polohu. Říkám si paráda. Chyba! Totálně jsem to zazdil a vyhecovanej posílám rány přes celej plech. Ani náhradní náboje nejdou do černýho a musím na dvě kola. V tu chvílí bych si dal facku - chybělo tak málo a posunul bych nás na bronz. Matiaško jde jen na jedno, takže mi utíká a Herr je za mnou o parník a jde také kroužit. Petrovi předávám s relativně malou ztrátou na Slováky. Finišující Matěj Kazár je však dost výš než my dva dohromady a tak nevim nevim. Co se ale nestalo, Matěj Kazár nám to na střelnici nabízí, když nechal tři trestné. Petr bezchybně vyčistil na 5 ran a jde před něj, jsme na medailovém místě a hecujme Petra jak utržení. Doufáme, že nepůjde v našich stopách, ale se stojkou se taky pere dost dlouho a je z toho po jednom trestném kole pro Petra i Matěje. Naděje je mizivá. Kazár, vyhecovanej domácím publikem, Petra zlomil na tom krutým velbloudovi a je jasno. Přesto ho ženeme do cíle a děkujeme.

V cílí jsme všichni smutný, ale co naplat, můžeme si za to sami. Naštvanej můžeme bejt každej sám na sebe. To teda zrovna jsem, i když  letos ne proto, že bych to ostatním zkazil, ale naopak jsem průběh  vylepšil a měl možnost posunout nás ještě víc dopředu. Tak blízko velkej medaili jsem ještě nebyl a byl to krásnej pocit.

Tak proběhlo letošní Mistrovství Evropy. Závody jsem si užil podstatně víc než před dvěma lety, protože letos jsem tu byl konkurenceschopný a celoroční snažení tu dobře prodal. Úroveň je to zcela jiná a každá maličkost znamená posun nebo propad o několik míst. Líbí se mi to a doufám, že budu mít ještě možnost se účastnit. Nejen z důvodu abych se nominoval, ale aby vůbec nějaká Evropa ještě byla. To záleží na rozhodnutí kongresu IBU v září. Byl bych moc rád, kdyby to vyšlo, protože za tu atmosféru to fakt stojí.

28.7.  Výkon a výsledek není to samé

O tom se dnes přesvědčilo několik z nás.Jak jsem zmínil, je to v naší kategorii našlapané a startovní intervaly byly minimální. Na startu už však byla trochu nervozita z toho, že celý závod je v kontaktu a může se stát cokoliv. Přestože 15. místo je relativně dobrý výsledek, se samotným výkonem přiliž spokojený nejsem. Po první položce za 2 jsem se začal pomalu propadat a až v závěru se trochu sebral. Střelba celkově 2,2,1,1. V průběhu závodu se přede mě dokonce dostal Máňa, který až do poslední stojky vyčistil všechny terče a v poslední jsme šli shodně. Jeho střelecký výkon je perfektní, přesto doběhl na 17. místě. Petr doběhl 18. ale tento výsledek není příliš relevantní, protože kvůli závadě na terči mu v cíli odečítali vteřiny za TK, která odběhl navíc. Vteřiny jsou sice fajn, ale energii a pocit po dobré položce to nenahradí. Tudíž výsledek opět neodpovídá výkonu, ale jediný z nás tří se posunul nahoru. Nejlepší posun se povedl Křupasovi, ten se po třech chybách probojoval na 7. příčku a v cílovém sprintu se ubránil jedinému startujícímu Keňanovi. Ten se posunul o nějakých 8 míst vpřed, začíná mu to padat.

Celý závod probíhal v tropickém vedru (Petr není politej), což pocítili především holky, startující odpoledne. Se svým výkonem asi není přiliž spokojená Pavla, která jednu stojku zastřílela dokonce za 4 trestné a připravila se tak jistě o bednu, přesto je z toho skvělé 4. místo. Vedro a zdravotní potíže donutili Ladu vzdát po třetí střelbě, přestože se posunovala dopředu. Nakonec se rozhodla správě za pět dvanáct, protože i tak strávila nějaký čas pod dohledem záchranky. Ani Karolíně střelba nevyšla jako minulý týden a jedné položce také nechala 4 nestrefené. Dneska to prostě nesedlo, jak mělo. Když včerejší výsledky ČSB zdrbnul jako vlastně nezajímavé (viz článek) , tak dneska asi pochvala nebude. Za nás ale můžu říct, že tady tomu dáváme všechno a někdy to dost bolí. Někteří z nás tady jsou hobbíci a samouci a přesto se ve výsledovce neztratí!

Zítra v deset startuje naše štafeta ve složení: Pavla, Lea, já, Petr a v jednu hodinu juniorská: Karolína Lada, Martin, Matěj. Zkusíme prodat všechno!

27.7. Sprint za všechny prachy

a to v dobrém slova smyslu. Dnešní sprint sedl jako ještě nikdy, startoval jsem s osmičkou mezi prvníma a tak asi nebyl čas na to, abych začal být nervózní. Na první střelbě jsem zbytečně brzy upálil jednu ránu, ale v stoje jsem si počkal a terč vyčistil. Konečně střelba na kterou jsem si letos zvyknul. Na trati jsem tomu dal ještě víc než minulý týden a po závěrečném souboji v cílové rovince s němcem, který jsem sice prohrál ale stejně jsem mu dal půl minuty jsem doběhl na 10. místě s časem 14:54. Ztráta na vítěze 53 sekund, s tím že přede mnou je 6 Rusů a po jednom UZB, SVK a UKR. Z toho plyne že startovní pozici do zítřejší stíhačky mám dobrou, ale každá chyba bude těžce potrestána a spíš než nahoru můžu výsledkovkou cestovat dolu.

Jak se mě to dnes povedlo tak, někdo jiný si vybral Černýho Petra. Nejvíc zklamaná je asi Pavla, které opravdu nesedla střelba a po celkem 5 chybách a velkém boji na trati doběhla 6. Velkou zajímavostí  jejich závodu byla Anastazia Kuzmina, která získala stříbrnou medaili. Petr střílel o dvě hůř než já a bral 19. příčku. Mari se po bezchybné střelbě usadil mezi námi na 15. místě. Stejně jako já, obsadil Křupas 10. místo v juniorech s jednou chybou v každé stelbě.

Z dnešního výsledku fakt nadšený, všechno vyšlo perfektně a je z toho nejlepší sprint jaký jsem kdy zaběhl. Velký podíl na tom má trenér Luboš s jeho neustálou podporou, divím se, že na de mnou nezlomil hůl po tom, co jsem předváděl. Dík

Fotky z uplynulého týdne již najdete v Galerii.

26.7. Večer před závodem

 Dnes dopoledne byla poslední možnost si zatrénovat na střelnici a doladit tak formu. V mém případě se to zvrtlo v záchrannou akci, abych udolal nějaké sklopky musel jsem v úsekách natočit několik km a v tom nejlepším přestat. Dlouho se mi nestalo abych před závodem šel 10km trénink. Přičemž Ruská repre, kterých je tu opravdu mnogo, už měla za sebou druhou fázi. Při materiálové kontrole bylo malé pozdvižení, protože moje puška prošla až na druhý pokus a Marián musel opět přilepit závaží k pažbě v podobě šroubováku a izolepy. Na odpolední trénink žen se přidala i Anasatazia Kuzmina, která nejspíš poběží pouze sprint a závod Žen tak bude velmi zajímavý. Z olympijských vítězů s tu pohybuje i Pavol Hurajt, ten ale na ME nenastoupí.

Zítřejší startovka je do kvality opravdu nabitá, mezi 27 muži, což není mnoho, není příliš nekvalitních závodníků, naopak se po předchozím IBU Cupu osekala, doplnila silnou konkurencí a je třeba mít reálné cíle. Zítřejší sprint velmi ovlivní následující dva dny, tedy nejen startovní pozici ve stíhačce ale zřejmě i účast ve štafetě. V tuhle chvíli mají sousedé z vedlejšího pokoje za sebou čtvrtou fázi. Nezbývá než se pokusit hodit nervozitu za hlavu, soustředit se jen na svůj výkon a doufat že 8čka přinese i trochu štěstí.. Tak zítra v 11:00..

Záznam z minulé stíhačky. AV191 uf..

25.7. 22:00

Odoledne dorazil zbytek výpravy a to Lada, Křupas a Adam Přibyl coby řidič poloprázdného transportéru a Jitka Pěšinová s rodinou po vlastní ose. Kromě spousty buchet přivezly i nějaké zbytky oblečení, tudíž jsme všichni vybaveni repre čepicemi a šátky, asi aby nám nebyla zima na zahájení.. O menší rozruch se postarala Ruská výprava, kerá již dorazila v plné síle plně obsazeným autobusem a tak máme nejen nové sousedy ve vedlejším pokoji. To, že se zde schází především východní blok svědčí i několik Thaiwanců.

25.7. : Úvod a hodnocení IBU Cupu

Poté, co jsem se dověděl o nominaci na ME, jsem se rozhodl, že se na vlastní náklady zúčastním i IBU Cupu, který se koná víkend před samotným mistrovstvím a zopakuju si tak předloňskou akci s fajn lidma a spoustou zkušeností. Na vlastní náklady proto, že ČSB se rozhodl na IBU cupu ušetřit a vyslat pouze omezenou výpravu. Na desetidenní pobyt na Slovensku jsme vyrazili ve čtvrtek a po přenocování v BpH jsme už v pátek dopoledne trénovali v Osrblie. Za ty dva roky se v areálu vůbec nic nezměnilo a rozestavěná budova zde asi zůstane pomníkem korupce. Zásadním zjištěním po příjezdu bylo, že s Marianem Válkem ani nemáme objednané ubytování s oficiální výpravou, naštěstí ale bylo na hotelu ještě místo. Další chvílí nervozity byla kontrola materiálu, při které mi váha zbraně ukázala přesně 3,50 kg a tak si můžu být jistý, že příští týden si to technický delegát ještě pořádně zkontroluje.

Samotné závody IBU Cupu pro mne nedopadly vůbec dobře a Lubošovi za dalekohledem zřejmě přibyla nějaká ta vráska na čele. Přestože jsem v letošní sezoně střílel podstatně lépe než vloni a i díky tomu jsem se hned po přestupu vetřel mezi prvních 5 v kategorii mužů, tady jsem zavzpomínal na staré špatné časy a ve sprintu, který proběhl komplet v dešti, nechal 5 trestných. To mě i přes snažení na trati odsunulo až na 20. místo. Stejně jako minule se zde v obou víkendech běží stíhačky. Ta minulou neděli měla ale pevné startovní intervaly 10 s, což ještě zhoršilo mojí startovní pozici. Stíhačka mi běžecky pocitově sedla a na trati jsem se opravdu vyndal. Možná právě proto jsem zase zmastil střelbu a s 10 TK můžu být rád, že jsem se ve výsledkovce nepropadl. Se svým během si zde takovou střelbu prostě nemůžu dovolit. To pocítil i Marian, který zastřílel podstatně pod svůj standard a propadl se o 5 míst. Nejlépe z nás je na tom Petr Balcar, který doběhl 12. v sobotu a 13. v neděli. Čest týmu zachránila Pavla Schorná zlatým doublem.

Přestože se ještě neúčastnily všechny státy, konkurence je vysoká. Mezi profíky z léta i ze zimy se musím soustředit hlavně na svůj výkon, až poté na výsledek. Do příštího týdne jsem si smůlu snad vybral a pokusím se výsledky vylepšit tak, abych mohl být spokojený. Celkově už ale cítím únavu z poslední doby. Od závodů v Bystřici jsem stále na cestách, doma jsem strávil dohromady nějakých 6 dní, ve kterých proběhly státnice a přijímačky na magisterské studium, tudíž žádný relax. Uplynulé tři dny jsme strávili odpočinkem a tréninkem na střelnici i místních kopcích. Dnes večer se přesouváme zpět na ubytování v biatlonovém areálu a připojí se k nám zbytek výpravy. Další Info budu doplňovat.