München Mission

ISSF Target Sprint

Začátkem května nás kontaktoval Václav Fiřtík s nabídkou účasti na téhle akci. S tím, že jde spíš o to zjistit, jak to v Německu pořádají a kam zamýšlejí posunout letní biatlon. Sice jsem chvíli váhal, ale ne moc dlouho, protože příliš příležitostí závodit za hranicemi jsem ještě neměl. V sobotu odpoledne jsem tedy vyrazil s manažerem ČSB Pavlem Levorou do Mnichova na Světový pohár ve sportovní střelbě.

Target Sprint je nyní nová disciplína Mezinárodní střelecké federace ISSF, kam se jí podařilo německým letním biatlonistům prosadit, protože německý letní biatlon funguje již řadu let pod střeleckým, nikoliv biatlonovým svazem. Jde sice o dost odlišnou disciplínu než běžné závody, ale v takovéto jednoduché formě se dá pořádat téměř kdekoliv. Proto, zdá se, vzbudila velký zájem u ISSF a dalších střelců. Jde tak o jedinou dynamickou disciplínu na střeleckých závodech, které je potřeba oživit, protože přicházejí o zájem diváků i sportovců. Záštita silné ISSF by měla znamenat rychlé rozšíření jak v Německu, tak i na dalších mezinárodních soutěžích. Podle slov organizátorů už Target Sprint začnou zařazovat letos v Německu na místních soutěžích a příští rok už by měl běžet celý seriál závodů.

Samotný světový střelecký pohár byl ohromnou týdenní akcí. Závodů se účastnilo 72 národností včetně těch exotických a to i na finálových pozicích, což dle slov Miroslava Vargy nebývalo ještě nedávno zvykem. V areálu se pohybovaly stovky lidí a spousta byla i vystavovatelů zbrojařských a sportovních firem. Seznámil jsem se tak například přímo s bratry Anschützovými, kteří vedou rodinnou firmu po svém otci.

Target Sprintu se účastnilo téměř 90 závodníků z Německa, pro něž to byla jedna z kvalifikací na ME a já jako zástupce ČR. Část soupeřů už jsem znal z minulých IBU CUPů a další evidentně usilovali o možnost reprezentovat letos v Estonsku. Podmínkou střelby bylo nabíjet každou ránu jednotlivě, proto jsem se ihned rozhodl pro Tauku a to se při závodě ukázalo jako velká výhoda v kombinaci s naším klasickým držákem diabolek na pažbě. Tím jsem soupeře zaskočil hned při tréninku, na jehož konci jsem si v dešti vyzkoušel 5 ran. Ostatní buď používali jednotlivé zásobníky ve Steyrkách, nebo v jiné pro mě do té doby neznáme zásobníkové vzduchovce. Někteří používai jednorannou sportovní vzduchovku Anschütz. Další zajímavou novinkou pro mé soupeře byl kelímek z uříznuté 0,5l PET lahve na mušce a ústí hlavně proti vodě v hustém dešti. Ten se utišil jen při startu juniorek, takže byla střelnice v jednu chvíli obsypána diváky, kteří se ovšem při dalším poryvu větru a deště  rozutekli a víc se jich sešlo až na naše finále.

Přestože mělo jít o „výzvědnou misi“, byl jsem rozhodnutý vyhrát, nebo se o to alespoň poprat abych Němce naladil na další závody. Což se mi trochu vymstilo v kvalifikaci, kdy jsem střelbu uspěchal a musel se zdržovat dobíjením. I tak jsem ale hladce postoupil do finále ze čtvrtého místa. Tam už se na krátkém okruhu cca 450 m bojovalo tvrdě, ale rozhodovala střelba a tu jsem si po radách P. Levory pohlídal a po první stojce jsem vedl až do cíle, kde jsem už měl náskok 24 vteřin. Trať 3x 450 + 2x stojka po jedné dobíjené ráně navíc tak trvala 6:25 min.

Oč byl tento výlet kratší, o to více jsem si z něj odvezl. Kromě historicky první zlaté ISSF medaile pro letní biatlon především zkušenosti, zážitky a poznatky. Díky tedy ČSB za možnost se zúčastnit.

Zde je článek na stránkách Mezinárodní střelecké federace

a zde článek na stránkách Českého svazu biatlonu