IBU Cup Duszniky

IBU Cup Duszniky 15.-.16.6

Do Polska jsme z ČR vyrazili nakonec jen tři závodníci - já, Karolína, Martina a Červ jako doprovod. Když nic jiného, tak alespoň na zkušenou se závody v jiném prostředí. Nikdo z dalších klubů bohužel neprojevil zájem. Oč méně nás bylo, tím více jsme ale byli úspěšní. Dohromady jsme přivezli 5 medailí ze sprintu a stíhacího závodu! V Dusznikách se sešla kromě domácí ještě slovenská a ruská konkurence.

Odjeli jsme už ve čtvrtek, abychom měli na místě dost času na trénink a rozkoukání se.  Ubytovali jsme se v Náchodě a na závodiště do Polska jenom dojížděli cca 20 minut. Po předchozích zkušenostech jsem trošku předpokládal, že se bude striktněji dodržovat plán organizace a celkově pravidla. Jaké bylo naše překvapení, když jsme v pátek ráno přijeli jako první na trénink, zatímco se ještě stavěl areál a scházeli se organizátoři. Po seznámení s jedním z nich se dovídáme, že mnoho lidí se sem nechystá, trénovat můžeme jak chceme a akreditace nebo materiálová kontrola se neřeší. Tak jsme si alespoň v klidu nastříleli a zaběhali v poloprázdném areálu a odpoledne zbylo na odpočinek. Tratě zde jsou velmi jednoduše postavené, zato ale  docela náročné a hlavně pohyb na střelnici je velmi zdlouhavý a únavný. Večer jsme se jen vrátili na poradu, kde bohužel nepadlo jediné slovo anglicky a tak nám pomáhá Radovan Cielnik ze Slovenska a jeden z polských trenérů, který mluví alespoň trochu srozumitelně.

V sobotu ráno přijíždíme do areálu zase jako první a připravujeme se na sprint. Dopoledne jsou na řadě všechny mužské kategorie. I když přesnější je asi říct  chlapecké, dorostenecké a mužské, protože zde mají v Polském poháru i kategorii volně přeloženou jako Dorostenci mladší a tak tu s malorážkou závodí i děti ročníku 2000-2001. Tedy ve věku Ondry a Saši na stojkové terče a ve většině případů s lepším vybavením než máme my sami. No, jiný kraj, jiný mrav. Během mého nástřelu už ale začíná slušně pražit slunce, což je docela změna oproti dosavadním závodům. Velmi příjemné ale bylo mít pro sebe celý stav a tak jsem nemusel nic řešit, spěchat a nástřel si „užít“ s Červem za dalekohledem. Na start jdu víceméně uvolněný a klidný, protože konkurenci téměř neznám, akorát je tu Radovan jako letos ve Staráči a nějaký Rus, prý několikanásobný medailista z mistrovství světa (když ještě bylo) a Evropy, kterého ale nepoznávám. To mi zřejmě svědčí, soustředím se jen na sebe a závod běží jako po másle, za 0 vleže, 1 chyba na stojce a je z toho první místo. Dobrý dárek k narozeninám.

Následuje květinový ceremoniál a hned nástřel holek. Jsou na tom obdobně, samy na stavu, slunce pálí a tak všechno probíhá jak má. Startují minutu za sebou, první střílí Karolína vleže na jistotu za nula. Martina trochu chybuje a musí na dvě TK. Ve stoje obě shodně s jednou trestnou a běží si pro bednu. Karolína 2. a Martina 3. Půl minuty za ní. Paráda. Po sladkém obědě, který byl pro závodníky zdarma, odpočíváme na ubytovně a lehce slavíme úspěchy a moje včerejší narozeniny. Užíváme krásného počasí a hlavně takové zvláštní pohody malé výpravy.

Ráno oceňujeme servis v podobě čerstvého pečiva, kterým nás Červ pravidelně zásobuje po ranním rozklusu. Ještěže se nemusíme vystěhovat z ubytovny a tak není proč  spěchat. Asi nejenom mě ale přepadají nervózní myšlenky na závod a tak nám není moc do řeči skoro až do nástřelu.

Stíhačku startujeme v deset a už je solidní vedro. Deset vteřin za mnou startuje Kachanovski. Žaludek se mi trochu kroutí, ale první kolo probíhá hladce a ani mě nedobíhá, jak jsem očekával. První střelba šla hladce bez chyby a zvyšuji náskok, bohužel se to neprojevilo moc kladně na nervech a začínám těžce chybovat. Příliš jsem se zabýval soupeřením a náskok mizí. Trať, která se skládá v podstatě jenom z dlouhého seběhu, otočky a stoupání zpět ke střelnici, mi dává zabrat. Na prvních stavech fouká při poslední střelbě silný vítr. Mám o jedno TK víc než Rus a morálku na dně. V posledním kole mě reprezentant Ruska předbíhá jako mašina a jsem hodně rád, že už jdu do cíle s velkým náskokem na třetího. Až doma jsem zjistil že Kachanovski má na kontě opravdu titul mistra světa a kromě dalšího stříbro z ME 2011.

Holky čeká poprvé závod na 4 střelby, tudíž taky trochu nervozity se na startu objevilo. Karolína nechává na první ležce jednu chybu, zatímco Martina jí čistí. Na druhé to Karolína opravuje a tím se první dvě místa zdají být rozdaná, protože se zvětšují rozestupy. Martina bohužel začíná, stejně jako já, chybovat a posouvá se v pořadí níž. Na střelbě vstoje se u všech holek podepsalo i velice zdlouhavé obíhání střelnice se zbraní v ruce. Po poslední položce si Karolína s jistotou doběhla pro druhé místo a Martina musela zabojovat o 5. příčku což je s 10 TK velmi slušný výkon. Chvíli se opalujeme při čekání na vyhlášení celého víkendu, kdy dostaneme parádní poháry a nějakou tu drobnost.

Ve čtyři už vyrážíme domů a máme za sebou super závodní víkend, který určitě patří k těm nejlepším, stráveným na biatlonu. Bylo to jako před nějakým časem, kdy jsme jezdili bezstarostně závodit ve 2-3 lidech. Tak snad bude ještě příležitost si to za rok zopakovat.

Fotky z celého víkendu najdete v galerii.